Psaní, psi, tajemno..... Co si pod tím představíte...

Červen 2012

Prázdniny

29. června 2012 v 20:16 | Misteriosa |  Oznámení
Ahoj lidi!
Moc vám chci poděkovat za Vaši návštěvnost a za všechny komentíky.... Dneska jste už dostali vysvědčení a začínají prázdniny. Chci vám oznámit, že blog o prázdninách fungovat moc nebude. Nebudu psát články, možná, možná jen když se dostanu k počítači, tak odpovím na Vaše komentáře. Abyste se mě v komentech neptali na výzo mám samé 1. Tak si užijte prázdniny a odpočiňte si od školy....
Tak papa
Misteriosa

Dalmatin - fotky II.

28. června 2012 v 21:40 | Misteriosa |  Dalmatin
Tak, další Dalmatínci:
Tak a máme dalšího pejska hotového - příště vás čekají.....a víte co? Nechte se překvapit!! ;)
Misteriosa

Dalmatin - novorozené štěně

28. června 2012 v 21:38 | Misteriosa |  Dalmatin
Ahoj! Tak novorozená štěňátka jsem našla dřív:
ťuťánek!!! krásné ne??
Misteriosa

Dalmatin - fotky I.

28. června 2012 v 21:36 | Misteriosa |  Dalmatin
Ahoj!
4 fotečky Dalmatinů:
Další 4 Dalmatini přijdou za chvíli, hned jak najdu nějaké úctyhodné obrázky...
P.S.: Abyste si nemysleli jako vycoolená-barča že to jsou moji psi, tak tyto obrázky jsou stažené z internetu. Za to na kapitolovku mám autorská práva a prosím o nekopírování!!!
Misteriosa

Dalmatin - štěně

28. června 2012 v 21:31 | Misteriosa |  Dalmatin
A štěňátko Dalmatina:
Roztomilé - že???!???
Za chvílinku přijdou další fotečky. Tak čtěte a komentujte! ;)
Misteriosa

Agiliti - Yorkshire terrier

28. června 2012 v 14:14 | Misteriosa |  Yorkshire terrier
Jak i "yorkšíři" můžou být tak dobří? Mě Annie vůbec neposlouchá (sedni, lehni, ke mně, zůstaň, trochu i: k noze, nesmíš umí, učím jí: převal se - ale jinak nic - nechodíme na cvičák....)
Yorkšírci jsou bestovní hafíci!!!!Smějící se a nic můj názor nezmění!
Papa
Misteriosa

Dalmatin

25. června 2012 v 19:23 | Misteriosa |  Dalmatin

Dalmatin

Dalmatin je psí plemeno uznané v FCI ve skupině 6, pod číslem 153.

Původ

Dalmatin patří mezi nejstarší známá plemena, existující několik tisíc let - na nástěnných malbách hrobek egyptských faraonů se objevují vzhledově stejní psi, avšak s postavou chrta; je možné, že už tito psi se podíleli na vzniku plemene dalmatin. Církevní kroniky ze 14. století a z roku 1719 naznačují s velkou mírou pravděpodobnosti, že dalmatin pochází z východního středomoří, pravděpodobně z Dalmácie (Chorvatsko), odkud se rozšířil po Evropě vodní cestou - britští námořníci si ho tak oblíbili, že si ho přivezli do Spojeného království. Tam se tito psi hned stali oblíbeným plemenem šlechty. První obrazy, představující tyto psy, jsou z dílny italských malířů 16. století, do roku 1710 lze datovat fresku s vyobrazením dalmatina v klášteře Zaostrog (Dalmácie). V díle jistého Thomase Bewicka, které bylo vydáno v roce 1792, se nalézá popis a kresba dalmatina; Bewick tohoto psa nazývá "dalmatin" anebo "kočárový pes". První standard dalmatina zveřejnil v roce 1882 Angličan Vero Shaw, oficiálně byl tento standard vydán v roce 1890.

Vzhled

Dalmatin je středně velké až velké plemeno. Výjimečné je zbarvením srsti - je bílý s hnědými nebo černými skvrnami. Chlupy jsou krátké a tvrdé, srst hustá a lesklá. Štěňata se rodí bez skvrn, ty se ovšem na těle objevují až desátý nebo čtrnáctý den od narození. Psi s černými skvrnami mají tmavohnědé oči a psi s hnědými skvrnami mají oči jantarově zbarvené. Modré zbarvení duhovky
Další články přibidou asi ve středu, možná i zítra. Doufám že se vám dalmatini líbí.
Papa
Misteriosa

2. kapitola

25. června 2012 v 19:11 | Misteriosa |  Kapitolovka: Demantskovi
II. kapitola
Narozeniny


Když jsme něco po jedenácté přijeli za paní Bunchovou do ulice Général Allard č.p. 365, už tam na nás čekala káva, čaj, nebo horká čokoláda. Paní Bunchová, nás přivítala také sušenkami cookies. Řekla nám, kde najdeme náš nový dům. Dala nám I klíče od našeho nového domu. Zůstali jsme tam až do druhého dne. Ten den jsem měla narozeniny a Olga taky. Po půlnoci jsme odešli domů. I když byla taková tma, dům byl skvěle osvětlen, akorát zahradu s bazénem si prohlédnem zítra. Dům měl 5 pater s 9-ti ložnicemi, 6-ti koupelnami, 4-mi pracovnami, 2-mi kuchyněmi, 1 posilovnou s 3-mi vířivkami, 2-mi obývacími pokoji, 1 jídelnou a 2-mi místnostmi s knihovnami, malířskými stojany, bicími, kytarami, basami a s klavíry. Místnosti byly desingově na vysoké úrovni a cenově také. "V Saint Tropez nám bude úžasně!"řekla jsem si sice pro sebe, ale ostatní beze slov přikyvovali. Věděla jsem, že jsme se do Saint Tropez přestěhovali proto, že tátovi I mámě nabídli jiné a lepší zaměstnání, za lepší plat. Zítra se jde taťka do té nové práce podívat. Bude pracovat ve vědeckém institutu, který se jmenuje DASOB. Mamka jde teprve na pohovor, bude pracovat v hudebním oboru v místním divadle, jmenuje se Divadlo Kichouver. Jestli to dotáhne až do konce, bude hlavní zpěvačkou, ale chce být jenom hráčkou v kapele. Do školy půjdem s Olgou teprve pozítří. Chodíme už do předposledního ročníku na střední. Já chci chodit na Odbornou hudební vejšku. Olga chce na Právnickou fakultu. Zabrala jsem si modrozelenou ložnici. Povlečení bylo hezké, modré se zelenýma obříma puntíkama. Pyžamo jsem si z kufru vytáhla hned to první. Ráno si chci vybalit. Jen jsem si lehla na postel, a spala....

*****

Ráno jsem se vzbudila až asi v 10 hodin. Jupí, mám narozky! V 19:48 mi bude 17! Snídaně byla na stole a mamka si brnkala na kytaru. Byl ovocný čaj a palačinky - bylo to moc dobré. Taťka zařval na celý dům: "Olgo, Aleno, jestli chcete jít se mnou do práce, tak ať je za dvě minuty v garáži!" "Jó! Už běžím!"odpověděla jsem. Letěla jsem do mého pokoje a hodila jsem na sebe lilové šaty s černým tlustým páskem, černé lodičky a černou kabelku. Sjela jsem výtahem (ano, máme výtah) do přízemí, počkala jsem na Olgu a spolu jsme šly do garáže. Táta tam na nás čekal. Viděly jsme, že tam jsou nějaké 2 obří věci, zakryté plachtou. I předtím než to taťka odkryl, jsem věděla, že to jsou auta. Když taťka odkryl plachtu, byla tam 2 auta! Jeden červeno-černý gabriolet Audi pro mě a hnědo-růžový gabriolet Mercedes pro Olgu. S Olgou jsme ihned začaly ječet, jak jsme byly šťastné. Taťka nám řekl: "No, holky, to máte ode mě k narozeninám! Tak tady máte klíčky a jeďte hned za mnou."řekl a nasedl do svého tmavě hnědého Ferrari. Než zavřel dveře, řekl nám ještě: "Holky, šťastné sedmnáctiny!" Bylo to super. Nasedla jsem do auta, nastartovala motor, a jela jsem za taťkou. Olga jela hned za mnou.

Zaparkovala jsem před institucí DASOB. Vešla jsem dovnitř, bylo to tam krásné! Nemohla jsem se na nic podívat, protože jsme museli jít hned do kanceláře tátova šéfa. Na dveřích bylo napsáno:
PHDr. Gunther Goth
VEJDĚTE!
Tak jsme vešli.
U stolu seděl nějaký pán, asi stejně starý jako můj táta. Mému tátovi je 39. No, možná byl ten pán o rok, o dva starší. Když mu taťka řekl, co by si přál, dal nám nějaký papír, ať ho taťka podepíše.
Když ho taťka podepsal, tak mi ho ukázal:

Nabídka práce

Dobrý den,
jestli-že se ucházíte o práci ve Vědeckém institutu DASOB v Saint Tropez, musíte plnit tyto pravidla:
  1. Musíte mít vysokoškolské vzdělání.
  2. Musíte umět nejméně 3 známé světové jazyky - čím víc jazyků, tím lépe.
  3. Musíte rozumět vědě.

Budete pracovat jako pomocník při výzkumech, jestli budete vzorně pracovat, dostanete povýšení. Váš měsíční plat bude 6 000 €. (150 000 Kč) V prostorech budovy je zakázáno kouřit a pít alkohol. Vaše pracovní doba bude po-so od 7:00 do 16:00. Pokud si budete chtít pravidelně objednávat obědy z místní 5-ti hvězdičkové restaurace, předplatné obědů bude stát 3 € na měsíc. Přijďte zítra v 9 hodin.
Nashledanou
PHDr. Gunther Goth
Gunther Goth
Váš podpis:
Elan Demantský
__________________
"No tati! To bude supeeer!"řekla Olga. Já s taťkou jsme museli jen souhlasit. Domluvili jsme se s panem Gothem, že taťka zítra přijde a on nás pozval dnes na večeři! Prý má 18-ti letého syna, se kterým bychom si s Olgou prý mohly rozumět. Uprosily jsme taťku, ať souhlasí. Ale on by souhlasil I bez našeho prošení - dobré vztahy s šéfem jsou přece důležité, no ne?.

Když jsme přijeli domů, mamka nám dala dárky (bylo to hlavně oblečení a boty - já 80 kusů oblečení a 10 párů bot, Olga to samé) - byly krásné! Pak se podával oběd, byl smažený sýr s hranolkama. Po obědě jsem volala Amandě: "Čauíík Alen! Jak to de u tebe? Bylas už ve škole?" "Amando, moc mi chybíš! No, táta šel dneska žádat o práci..." No, a?" "A jeho šéf nás pozval na véču. Jo a má prej 18-ti letýho syna!" "Hmmm! Tak ať u něj zaboduješ!" "Amando!!! Nech toho! A co u vás?"zeptala jsem se. "No, chodím s Jamesem. Elisa se s ním rozešla." "Ty kecáš! Jak to?" "No, ona ho podváděla s Oskarem. Tak teď chodí s ním." "Cože? Elisa chodí s Ozzym? No páni! Hele, Amí, vo prázdninách musíš přijet! Náš dům má 5 pater! Fakt!" "Jo, chodí. Jasně že přijedu! Mám tě moc ráda Alen!" "Já tebe taky!" "Jo a co street? Na jakou písničku cvičíš?" "No, řekla jsem si, že bysme mohli s klukama naší Street250 rozšířit o další písničku. Je to písnička Streetdance music - break beat remix - je to fakt hustý. Na 'jůťůbku' to najdeš. Street dance je nej!" "Tak jo, podívám se na to. Teďka když se nebudem vidět, zkoušky asi jen tak nebudou, viď?" "No, to asi fakt ne. Ale je to škoda. Tak čauíík, Amí!" "Čau a pusu! Ahojíík, Alen!" "Čau!" řekla jsem a zavěsila. Mamka zrovinka vařila obídek. "No mami! To voní!"řekla jsem jí, když jsem vešla do naší černo-bílé kuchyně. "A co vaříš, mamí? Doufám, že něco dobrého." řekla jsem a koukla jsem do hrnce a do trouby. "Dneska budou hranolky a kuřecí maso. Já doufám že ti to bude chutnat." "No jasně že bude!"řekla jsem.

*****
Bylo něco po 17:00. Já jsem se začala připravovat na véču.
Vzala jsem si něco podobného co nosí Katy Perry - extravagantního! "Botky, jaký si mám vzít botky...."dumala jsem. Nakonec jsem si vybrala černé kozačky na zavazování. Byl přece jen už podzim... Kabelku jsem si vzala černou (ke kozačkám :) ). Po půlhodině v koupelně jsme konečně vyrazili...
Dům Gothů na první pohled vypadal spíš jako malý hřbitov, než jako rodinný dům. Měli tam hroby, smuteční ozdoby a dokonce I malou kapličku. Bála jsem se, I když vyšla Kornélia Gothová - celá v černém - jediné, co na ní bylo barevné, byly její na fialovo nabarvené ostříhané vlasy. Gunther byl v kouzelnickém klobouku, taky celý v černém, kromě jeho kaštanových, dlouhých vlasů. Přiznávám, docela se mi líbil. Vypadal spíš na 30 než na 40. Tátovi bylo 39 a mámě 37, rodiče byli hodně mladí, když jsem se já s Olgou narodila. Máma má narozeniny 4.5. a taťka 16.9. Jak jsem se dozvěděla, Kornélii bylo letos 32, mě to překvapilo, že měla Mortimera ve čtrnácti! Mortimer byl vysoký, svalnatý, v obličeji krásný, černovlasý (asi po Kornélii - ale než si nechala obarvit vlasy), ale měl moc tlusté obočí. Jinak byl dokonalý.
K večeři jsme měli gyros. Rozpovídal se I Mortimer, jako byl docela protivnej, ale to u hezkejch kluků už bejvá....:-(
Když jsem se byla podívat po domě, šel mě provést Mortimer, nábytek tam nebyl nijak moderní, ale spíš starý, jako z nějakého zámku. Nebyl ale poškozený, plesnivý taky ne. Byl naopak krásně zachovalý. Vypadalo to tam opravdu jako na zámku. Měli malého yorkšírského teriéra jmenovala se Pissenlit (Pampeliška). Bylo to úžasné stvořeníčko. V Londýně jsem měla jenom křečka Pajdu a křečici Míňu a spustu křečat, které jsem prodala do zverimexu, když jsme se museli odstěhovat.
Kornélie mamce říkala Eleanor (asi francouzky Eleonora). Asi jsem vám ještě nepopsala mamku, mamka má zrzavé vlasy, smaragdově zelené oči, světlou pleť. Vypada na první pohled docela mile. Taťka je ostříhaný a pár vlasů mu už leze :-) má je černé, hnědé oči a o trochu světlejší pleť než mamka. Já a Olga doteď nevíme, jakto, že jsme modrooké blondýny. Mamka říká, že to máme po její matce.
Gothovi měli taky světlou pleť, Kornélie měla I mateřské znaménko u úst. Byli taky hodně bohatí, Kornélie pracovala jako režisérka. Gunther, jak víte, vlastnil vědeckou společnost DASOB. Mortimer chodil do stejné školy (gympl) ale o třídu výš. Mortimer se mi hodně líbil...
Když už bylo něco po 20:00, jeli jsme domů. Domů jsme přijeli v 20:30 (bydleli na druhé straně města), na 25.října bylo docela světlo. Stejně jsem zalehla a spala jsem...

****

Probudila jsem se v 5:00. Byl to den po mých narozeninách. Dnes měla být oslava. Byl pátek. Běžela jsem do mé vlastní koupelny. Vybrala jsem si countryhalenku, úplé džíny a tlustý pásek a hnědé kozačky. V 6:00 jsem si vzala snídani, nechala vzkaz rodičům, že jdu do města a že se vrátím až na oběd.
Když jsem vyšla ven, děsně lilo. Běžela jsem si domů pro šálu a čupr bundičku a šla ven po2. Když jsem šla, koukla jsem se na naší zahradu - byla hezká. Obří bazén, trampolína... Šla jsem se projít po městě. Od náměstí jsme to měli asi třičtvrtě kilometru. Na náměstí byla kašna, lavičky, obchody... Bylo tam hezky. Když jsem se procházela po sídlišti, kde nikdo nebyl, uviděla jsem černou postavu, jak něco nese, hází to do křoví a utíká. Počkala jsem, až bude v nedohlednu a utíkala jsem se podívat, co to tam hodil. V křoví se tam krčil malý yorkšírský teriér. Byla to Pissenlit! Vzala jsem jí do náručí, a běžela jsem domů. Už bylo 10:30, když jsem přiběhla. Pissenlit byla celá promrzlá a promočená. Raději jsem jí říkala Pampeliška, než Pissenlit. Vzala jsem nějaké polštáře z gauče, položila jsem je před krb, vzala misku, natočila do ní vodu, vysušila jsem Pampelišku, zabalila jsem ji do kožíšku a položila jsem ji na polštář. Bylo vidět, že spala. Myslela jsem si: "Jak můžou být Gothovi tak hnusní, že hodí štěně yorkšíra do křoví, a nechají ho tam aby zmrzlo!!" Ještě že byla živá. Taťka byl v práci, Olga šla k Mortimerovi. Sice měl být ve škole, ale I při té večeři, to mezi Olgou a Mortimerem vypadalo nadějně. Ona má Mortimera a já Pampelišku. :-) Snažím se to brát pozitivně. Když přišla mamka dolů a uviděla Pampelišku, hodně se divila. Začala jsem jí to vysvětlovat, a mamka mi řekla, že jim zavolá, že si ji necháme. "Jupííí! Jsi ta nejhodnější mamka na světě!"křičela jsem. "Ale ještě nic nevíme - co když nám ji nedají?!"
Mamka šla zavolat Kornélii. Když mamka zavěsila, řekla: "Prý si ji můžeme nechat, říkala, že stejně toho psa nikdy nechtěla!" "Jóó!!" "Bude tvůj, Alenko, ty si ho našla!" "Díky mami!"řekla jsem a šla za Pampeliškou. Mamka šla nakoupit věci pro Pampelišku. Řekla jsem jí, ať koupí vše značkové. Pampeliška pořád spala, venku pršelo. Hladila jsem Pampelišku a poslouchala, jak kapky deště ťukají na naší prosklenou kuchyň. Pomalu jsem usínala................

Bylo 11:30, když jsem se probudila. Pampeliška stála u mě, hrála si s míčkem a vesele pobíhala po obýváku. Mamka přijela asi o deset minut po tom, co jsem se probudila. Koupila krásný pelíšek, vodíko FLEXI, granule, konzervy a odměny pro psy Pedigree, misku na vodu a na jídlo. Pampeliška vystřelila, jak uviděla mamku. Mamka se s ní uvítala a běžela chystat oběd. Na oběd přišla I Olga s Mortimerem. Když Mortimer uviděl Pampelišku, chvíli tam jen tak vyjukaně stál, a pak řekl: "Kde jsi ji našla?" "V křoví, donesl jí tam ňákej chlápek. Kdo to asi byl??"Mám na něj podezření. Zrudl a šel za Olgou. K obědu byly špagety se sýrovou omáčkou. Po obědě jsem šla do mého pokoje, který je hned vedle pokoje Olgy. Chtěla jsem si číst, ale z Olgina pokoje jsem něco slyšela. Moc dobře jsem věděla, co to je. Byly to zvuky LÁSKY nebo spíš toho.... :)) Šla jsem si číst dolů, za Pampeliškou. Mamka po 5 minutách zavolala Olgu, že nám chce něco říct. "Mortimere, už běž, vaši tě budou hledat." "Jojo, už jdu." Řekl a poslal Olze vzdušnou pusu. "Nashle, čau Aleno, ahoj Olgo!"řekl a odešel. Z okna jsem viděla, jak nasedl do svého Mercedesa a odjel. Mamka řekla, ať se posadíme. Když jsme to udělaly, řekla nám toto: "Holky, jak víte, když se mamka a taťka mají moc rádi a chtějí miminko, musí...." "Mami, nemusíš nám to vysvětlovat, my to víme."řekla jsem. "Tak jo. Čekám miminko! Bude to kluk a bude se jmenovat Eitan. Musíme počkat +,- 7 měsíců." Konečně nám to řekla! "Fakt, mami, nekecáš?" zeptala se Olga. "Ne. Budete mít bráchu!!" "Jóó! To snad není možný!" řekla jsem. Mamka se jen usmála. Já a Olga jsme ji objaly. Šla jsem nahoru do svého pokoje. Taťka se vrátil. U dveří křičel, že se Gothům ztratila Pissenlit. Řekla jsem mu: "Tati, já jsem Pampelišku viděla v náručí nějakého chlápka, jak ji strčil do křoví v tom hrozném dešti! Mamka zavolala Kornélii, a Kornélie řekla, ať si ji necháme. Když ji tady uviděl Mortimer, připadalo mi, že ho to vylekalo." "To je super, že máme psa!" řekl.
Šla jsem si číst. Po večeří jsem šla vyvenčit Pampelišku, vyčistit zuby, sprchovat, umýt si vlasy, převléknout se do svýho oblíbenýho pyžámka, do postýlky a číst si knížky. Když jsem dočetla 10 kapitolu, otevřela jsem okno, zhasla a zachumlala jsem se do peřiny a pak jsem usnula.
Druhá kapitola není o nic lepší..... Připravuje se.....3. kapitola! Ta bude nej

1. kapitola

24. června 2012 v 20:25 | Misteriosa |  Kapitolovka: Demantskovi
Ahoj! předem bych vás chtěla upozornit, že to je takové dětské, amatérské a se spoustou chybami. Nechci vás odradit od čtení....ale jenom abyste si o mně něco nemysleliMrkající
A aby se vám lépe četlo, pusťte si písničku http://www.youtube.com/watch?v=7wfYIMyS_dI&ob=av2e
Tak s chutí do čtení:
I.kapitola
Příjezd do Saint Tropez



Dnes jsme se museli z Londýna odstěhovat. Poslední den na škole jsem ve skříňce našla dopis:


Budeš nám strašně chybět Aleno!!!! Přijď po vyučování k Elize domů. Máme tam pro tebe překvapení!!!! Tvoje
Bella
¨
Bella mi napsala dopis!!! "No to je úžasný!!" vykřikla jsem na celou chodbu. Ihned se na mě všichni otočili, jaká trapka to tam řve. "Ují!" řekla jsem vyděšeně a trapně. Když jsem zahrabala do skříňky pro učení, nahmatala jsem tam další dopis:

Zdar Alen!!
Přijď po škole ke mně domů!!! Máme tam pro tebe překvápko!!!!

Á Eliza! Poznám ji podle jejího písma. Ale stejně hlavně podle toho, že se nepodepisuje. "Mám je děsně ráda!!!" řekla jsem. Našla jsem tam pak ještě pár dalších dopisů:

Ahoj Aleni!!
Jak už ti asi všichni napsali, přijď po škole k Elize. Určitě tě někdy přijedem do Saint Tropez navštívit!!!
Tvoje
Sundra
Chtěla jsem si přečíst další dopisy od mojí party, ale najednou začalo zvonit. Zpanikařila jsem, a naházela všechno do skříňky. Vzala jsem si jen zbývající dopisy a učení. Když jsem přišla pozdě do třídy, paní učitelka mě sprdla tímto způsobem:
"Aleno, sice jsi ze vznešené rodiny a máš doopravdy výborné známky, ale to neznamená, že si můžeš chodit pozdě!!"
Pak nám něco začala vysvětlovat, já neposlouchala (jsem tady přece naposledy) a místo toho jsem si četla ty dopisy:

Čau Alenko!!
Budeš nám hrozně, ale strašně moc chybět!!!!! Těším se na odpoledne.

Ahoj
James
"Jamesi, Jamesi!" šeptala jsem si. Četla jsem dál:

Ahoj Leni!
Doufám, že ti to v tý nový škole půjde stejně výborně, jako v téhle.
Čusík Ozzy
Pane bože!!! Četla jsem další:
Ali, přijď po škole k Elize. Těš se!!!
Pusu
Courtney
"Bože!" nevydržela jsem a řekla. Úča na mě koukla, přimhouřila oči a řekla:
"No Aleno, tak odpověz třeba ty!" "Na jakou otázku?" "Ty nedáváš pozor!" Mlčela jsem. Pak učitelka řekla "Ach jo! No tak mi odpověz na úplně lehkou otázku o naší škole: Kdy vznikla naše škola?" Tím mě teda dostala. Tipla jsem si "Ehm 1968?" "Ano. Ale dávej si na mě pozor!" Uff!
Četla jsem dál:
Aleno, jsi nej kámoška!! Mám tě moc hrozně ráda!!
Tvoje nejlepší kamarádka navždy
Amanda

Amíku! Moc se mi bude stýskat. Koukla jsem na Amandu přes třídu. Ona mi ukázala ten svůj úžasnej úsměv. Oplatila jsem jí úsměv a četla dál:

Alenko! Jsi nej kámoška! Přijď po škole k Elize.
P.S.: Půjčíš mi nějakej tahák??
S pozdravem
Parvati

Mám hrozně ráda Amandu a Parvati - jsou to ty nejlepší dvojčata na světě! Nechci je opustit!
Napsala jsem Amandě taky dopis:
Amando, ty budeš vždycky moje nejlepší kamarádka! Parvati, tahák máš v lavici. Courtney, kdo mi bude bez tebe chystat tajnou oslavu?? Ozzy, já hlavně doufám, že to půjde tak tobě a ne to tvoje "dostatečný" vysvědčení :) ! Jamesi, do tebe jsem byla celou základku úplnej blázen! Chtěla jsem s tebou chodit, dokud jsi nenašel Elizu. Nevadí mi to, spíš naopak - jsem moc šťastná, že jste spolu. Přeju vám to. Sundro, jasně že můžeš přijet - spíš musíš :)! Elizo, ty jsi fakt úžasnej člověk. Mám tě hrozně moc ráda. Bello, už přestaň spát s tím tvým plyšákem! :))
Bude se mi po vás hrozně, moc, strašně moc stýskat!!!!!!!!!!!!
Navždy vaše
Alena
Jak jsem to dopsala, začalo zvonit. Vylezla jsem z lavice a hnedka jsem šla za Amandou:
"Ahoj Amí!" "Ahojík Ali! Jak se máš? " "No, jak si asi myslíš, že se mám!? Je mi hrozně, že od vás musím odjet!" "Nám taky, Aleno, nám taky!" potom jsme se objaly.
Po škole jsem odběhla domů. Oblékla jsem si ty nejlepší hadry a vyrazila k Elize. Její máma mě pustila. Na dveřích Elizina pokoje, bylo napsáno:
Alenko, ty musíš vstoupit!!! Tvoji Amanda, Parvati, Courtney, Ozzy, James, Eliza, Sundra a Bella.....
Tak jsem tedy vstoupila...
Nikdo tam nebyl. Vypadalo to tam jako ve sklepě. Když jsem rozsvítila, všichni vyskočili se slovy:
"Překvapení!!" křičeli všichni. Dokonce tam byla Olga! Oněmněla jsem úžasem! Ale fakticky!
Začala tam najednou hrát moje oblíbená kapela Black Eyed Peas. To je nejlepší oslava na světě! Po hodině tancování a povídání, přišlo rozdávání dárků. Ke mě a Olze se všichni postavili, a v ruce drželi hromady dárečků, nebo spíš darů. Ozzy začal. Dal mi krásný, ale fakt úžasný náušnice a Olze dal přívěšek na mobil. Amanda mi dala můj vysněný náhrdelník a Olze dala stíny na oči - růžové. Courtney mi dala malýho plyšáčka a Olze dala tužku na oči. James mi dal náramek a Olze rtěnku. Parvati mi dala (to jsem ale od ní nečekala) lampičku, krásnou, nádhernou lampičku a Olze dala lak na nehty - růžový.... Eliza mi dala mikinu, ale to byla fakticky úžasná mikina. Olze dala plakáty její oblíbené skupiny ABBA. Sundra mi dala knížku, kterou jsem vždycky chtěla. Olze dala malou taštičku na malovátka. Bella mi dala kabelku a boty (nevím, jak mi koupila takový drahý dárek) a Olze kabelku. Ke konci oslavy, mi všichni dohromady dali ještě jeden dárek. Byl to obrovský plyšový pes (maskot naší školy) s tričkem, na kterým byli všichni ze třídy podepsaní a držel v ruce všechny CD Black Eyed Peas a ABBY. Měla jsem ohromnou radost. Když jsem přišla domů, mamka mi nařídila, že než přijede taťka z práce, že si musím sbalit. K večeři jsme měli lasagne. Když přišel taťka z práce, přinesl nějaký dopis. Ihned jsem mu ten dopis vytrhla z ruky a běžela do pokoje si ho přečíst. Bylo v něm napsáno:


Dobrý den, rodino Demantských.
Zítra přijeďte, do Saint Tropez, do ulice Rue Général Allard 365. Budu tam na vás čekat. Potom vás zavedu do vašeho domu v ulici Rue Cavaillon 6585. Cesta z Londýna do Saint Tropez trvá asi 13 h a 53 min autem. Radím vám, ať vyjedete někdy večer. Doporučuji jít do Paříže na jídlo. Dům bude stát 2 034 200 € (převedeno na 50 855 000 Kč) . Je to obrovská vila s obrovskou zahradou a se 40 metrovým bazénem a garáží. Bude se vám tam určitě líbit. Vaše dívky mají zařízenou I zaplacenou místní školu Je tu I škola základní I vysoké školy.
Šťastnou cestu s pozdravem
Judy Bunchová
"Páni!! Wow! Suupeeer!!!! To bude úžasnej dům! Tati, mami, Olgo, pojďte se rychle podívat!!" řvala jsem na celý dům. Ihned všichni přiběhli a jeden po druhém si ten dopis četli. Všichni taky řvali "wow a super". :) Začala jsem si balit. V osm hodin večer, si nás taťka zavolal, na rodinou poradu. Vypadalo to takto: "Tak rodinko, až se zabalíte, běžte se vyčurat, vyčistit zuby, a spát. V 6 hodin ráno totiž vyrážíme. Jasný?" "Elane, to je na nás moc brzy. Nešlo by to trochu déle?"řekla mamka. "No dobře, Eleonoro, vyrazíme v 8 ráno." řekl taťka. Tak jsme si šly já s Olgou balit. Šla jsem po schodech, když už Olga byla ve svém pokoji. Slyšela jsem, jak si rodiče povídají: "Elane, musím ti něco říct."řekla mamka. "Ano, Eleon, povídej."řekl taťka s plnou pusou lasagní. "Jsem těhotná." "Fakt???" vylítl taťka od stolu. V tuto chvíli jsem byla hrozně překvapená a nadšená. "Ano,"řekla mamka, "bude to kluk, a myslím že by se mohl jmenovat Eitan. Ale to jak chceš ty." "Eleonoro, to je úžasný!" "Nebudeme to říkat našim holkám. Bude to pro ně překvapení. To víš, ty 16-ti letý holky by to určitě všude vykecaly a zítra ráno by se určitě rozbil zvonek, jak by lidi zvonili." řekla mamka. "Dobrý nápad! Eitan je krásný jméno! Už se hrozně těším." Dál jsem jejich rozhovor neposlouchala, a co nejpotišeji jsem vyběhla za Olgou. Hned jak jsem jí to řekla zareagovala takto: "Fakt!? Alen, to je úžasný!!!!!!! Nemůžu tomu uvěřit! Konečně budeme mít bráchu! Jakže se bude jmenovat?" "Eitan." "Eitan, kouzelné jméno. Rodiče teda nevěděj, že to my víme?"zeptala se. "Ne. Nesmíme o tom mluvit před nima, dokud nám to neřeknou." "Dobře. Tak si jdem balit." řekla Olga. Odešla jsem do svého pokoje a začala si balit. Bohužel, moje všechno oblečení se do 3 XXL kufrů nevejde! A co ještě ty všechny papíry a malovátka a knížky! Houkla jsem na mamku a taťku: "Mami, tati, jdu do obchoďáku pro 3 XXL kufry!" "Dobře Aleno. Vezmi si mojí kreditku - je na stole!" řekl taťka. Vzala jsem kreditní kartu a šla jsem. V obchodě už zavírali, ale já tam ještě stačila proklouznout. Nakonec jsem jich vzala 5. 1 bílý, s červenými kytkami, potom 2 modrý s šedivými a černými kytičkami, a dva černý se žlutými kytkami. Když už jsem z obchodu vycházela, rychle jsem tam ještě vlítla pro kufr pro Olgu. Vzala jsem bílý s červenými kytičkami - abych jí nezáviděla :) . Když jsem přišla domů, taťka mě skoro seřval že jsem za ně utratila 1 314 € (máme už jenom eura - všechny peníze máme už jenom v eurech). "No, co s tím nadělám, tati." řekla jsem mu. "Ach jo, Aleno, ty seš nepoučitelná...."zašeptal si pro sebe taťka. Bohužel nevěděl, že ho slyším. Balení mi trvalo asi 4 hodiny. Už dneska jsme měli odjíždět - když jsem šla spát, bylo totiž 00:17. Hrozně jsem se těšila na odjezd.

Když jsem se ráno probudila, bylo 7:35. Ihned jsem vylítla z postele, oblékla si tuniku a legíny a začala skládat moje kufry do auta. Asi se divíte, jak se nám tam všechno vešlo (taťka 2 kufry, Olga 5 kufrů, mamka 8 kufrů a já taky 8 kufrů), ale nějak jsme tam těch 23 kufrů naskládali. K snídani jsme měli kakao a mini koláčky - moje a taťkova nejoblíbenější snídaně. Když jsem si svým "Signalem" vyčistila zuby, vzala jsem si mojí nejoblíbenější kabelku od značky Prada. Nastoupila jsem do taťkova auta (máme 2 auta - Mercedes a Ferrari) - má Ferrari. Mámino auto jsme už včera prodali. Máme z něj 4 800 € (1 200 000 Kč). Tak jsme v 7:53 vyjeli. Auto bylo úplně narvané. Vůbec jsme se tam nevešli.... :-) Jeli jsme přesně 13 hodin a 53 minut + kolona = 15 hodin. Před kolonou, jsme se zastavili do McDonalda na oběd. Ale protože je taťka zvyklej na větší jídla (a my všichni taky) zastavili jsme se ještě v jedný 5-ti hvězdičkový restauraci. Potom jsme dorazili do té kolony. Bylo asi 6 hodin večer. Ještě že mamka uvařila špagety a objednala pizzu už doma. Špagety dala do takzvaných "ešusů". Špagety jsme měli hnedka snědený. Pizzu s ananasem a s hranolkama taky, sýrovou taky a šunkovou se sýrem a rajčatovou omáčkou taky. Vypili jsme k tomu 8 lahví Coca Coly a 2 lahve Pepsiny. Mňam! To byla dobrota, když maminka ještě vytáhla 2 banánovo-čokoládové dorty a mléko, byli jsme nadšení. Polévka byla vynikající - mamka našla na netu recept ze střední Evropy - byla to slovácká fazolačka. "Ještě že máme tolik ešusů (Na polévku měl každý jeden třípatrový ešus, na špagety to samé.)." říkala mamka. "No, Eleonoro, to bylo výborné!!"řekl taťka. Dohromady jsme vypily 8 dvoulitrových lahví Coca Cola, 2 dvoulitrové lahve Pepsi Coly a 2 lahve mléka. "Mami, no mňam, jak si to stihla všechno uvařit? Vždyť doma večer nic v ledničce nebylo!"zeptala jsem se. "Já to vařila v noci - proto jsem chtěla odjet trochu déle." "Aha."řekla jsem já a Olga společně. V 21:00 jsme všichni, kromě taťky usnuli. O půl jedenácté nás taťka vzbudil, že už jsme ve městě...

Nová kapitolovka

24. června 2012 v 20:19 | Misteriosa |  Oznámení
Ahoj!
Já bych vám jen chtěla oznámit, že vám tady budu psát takovou amatérskou kapitolovku o jedný pubertální 17-ctiletý holce. A vlastně to bude příběh všech generací. Tak doufám, že se vám to bude líbit...
papa
Misteriosa