Psaní, psi, tajemno..... Co si pod tím představíte...

1. kapitola

24. června 2012 v 20:25 | Misteriosa |  Kapitolovka: Demantskovi
Ahoj! předem bych vás chtěla upozornit, že to je takové dětské, amatérské a se spoustou chybami. Nechci vás odradit od čtení....ale jenom abyste si o mně něco nemysleliMrkající
A aby se vám lépe četlo, pusťte si písničku http://www.youtube.com/watch?v=7wfYIMyS_dI&ob=av2e
Tak s chutí do čtení:
I.kapitola
Příjezd do Saint Tropez



Dnes jsme se museli z Londýna odstěhovat. Poslední den na škole jsem ve skříňce našla dopis:


Budeš nám strašně chybět Aleno!!!! Přijď po vyučování k Elize domů. Máme tam pro tebe překvapení!!!! Tvoje
Bella
¨
Bella mi napsala dopis!!! "No to je úžasný!!" vykřikla jsem na celou chodbu. Ihned se na mě všichni otočili, jaká trapka to tam řve. "Ují!" řekla jsem vyděšeně a trapně. Když jsem zahrabala do skříňky pro učení, nahmatala jsem tam další dopis:

Zdar Alen!!
Přijď po škole ke mně domů!!! Máme tam pro tebe překvápko!!!!

Á Eliza! Poznám ji podle jejího písma. Ale stejně hlavně podle toho, že se nepodepisuje. "Mám je děsně ráda!!!" řekla jsem. Našla jsem tam pak ještě pár dalších dopisů:

Ahoj Aleni!!
Jak už ti asi všichni napsali, přijď po škole k Elize. Určitě tě někdy přijedem do Saint Tropez navštívit!!!
Tvoje
Sundra
Chtěla jsem si přečíst další dopisy od mojí party, ale najednou začalo zvonit. Zpanikařila jsem, a naházela všechno do skříňky. Vzala jsem si jen zbývající dopisy a učení. Když jsem přišla pozdě do třídy, paní učitelka mě sprdla tímto způsobem:
"Aleno, sice jsi ze vznešené rodiny a máš doopravdy výborné známky, ale to neznamená, že si můžeš chodit pozdě!!"
Pak nám něco začala vysvětlovat, já neposlouchala (jsem tady přece naposledy) a místo toho jsem si četla ty dopisy:

Čau Alenko!!
Budeš nám hrozně, ale strašně moc chybět!!!!! Těším se na odpoledne.

Ahoj
James
"Jamesi, Jamesi!" šeptala jsem si. Četla jsem dál:

Ahoj Leni!
Doufám, že ti to v tý nový škole půjde stejně výborně, jako v téhle.
Čusík Ozzy
Pane bože!!! Četla jsem další:
Ali, přijď po škole k Elize. Těš se!!!
Pusu
Courtney
"Bože!" nevydržela jsem a řekla. Úča na mě koukla, přimhouřila oči a řekla:
"No Aleno, tak odpověz třeba ty!" "Na jakou otázku?" "Ty nedáváš pozor!" Mlčela jsem. Pak učitelka řekla "Ach jo! No tak mi odpověz na úplně lehkou otázku o naší škole: Kdy vznikla naše škola?" Tím mě teda dostala. Tipla jsem si "Ehm 1968?" "Ano. Ale dávej si na mě pozor!" Uff!
Četla jsem dál:
Aleno, jsi nej kámoška!! Mám tě moc hrozně ráda!!
Tvoje nejlepší kamarádka navždy
Amanda

Amíku! Moc se mi bude stýskat. Koukla jsem na Amandu přes třídu. Ona mi ukázala ten svůj úžasnej úsměv. Oplatila jsem jí úsměv a četla dál:

Alenko! Jsi nej kámoška! Přijď po škole k Elize.
P.S.: Půjčíš mi nějakej tahák??
S pozdravem
Parvati

Mám hrozně ráda Amandu a Parvati - jsou to ty nejlepší dvojčata na světě! Nechci je opustit!
Napsala jsem Amandě taky dopis:
Amando, ty budeš vždycky moje nejlepší kamarádka! Parvati, tahák máš v lavici. Courtney, kdo mi bude bez tebe chystat tajnou oslavu?? Ozzy, já hlavně doufám, že to půjde tak tobě a ne to tvoje "dostatečný" vysvědčení :) ! Jamesi, do tebe jsem byla celou základku úplnej blázen! Chtěla jsem s tebou chodit, dokud jsi nenašel Elizu. Nevadí mi to, spíš naopak - jsem moc šťastná, že jste spolu. Přeju vám to. Sundro, jasně že můžeš přijet - spíš musíš :)! Elizo, ty jsi fakt úžasnej člověk. Mám tě hrozně moc ráda. Bello, už přestaň spát s tím tvým plyšákem! :))
Bude se mi po vás hrozně, moc, strašně moc stýskat!!!!!!!!!!!!
Navždy vaše
Alena
Jak jsem to dopsala, začalo zvonit. Vylezla jsem z lavice a hnedka jsem šla za Amandou:
"Ahoj Amí!" "Ahojík Ali! Jak se máš? " "No, jak si asi myslíš, že se mám!? Je mi hrozně, že od vás musím odjet!" "Nám taky, Aleno, nám taky!" potom jsme se objaly.
Po škole jsem odběhla domů. Oblékla jsem si ty nejlepší hadry a vyrazila k Elize. Její máma mě pustila. Na dveřích Elizina pokoje, bylo napsáno:
Alenko, ty musíš vstoupit!!! Tvoji Amanda, Parvati, Courtney, Ozzy, James, Eliza, Sundra a Bella.....
Tak jsem tedy vstoupila...
Nikdo tam nebyl. Vypadalo to tam jako ve sklepě. Když jsem rozsvítila, všichni vyskočili se slovy:
"Překvapení!!" křičeli všichni. Dokonce tam byla Olga! Oněmněla jsem úžasem! Ale fakticky!
Začala tam najednou hrát moje oblíbená kapela Black Eyed Peas. To je nejlepší oslava na světě! Po hodině tancování a povídání, přišlo rozdávání dárků. Ke mě a Olze se všichni postavili, a v ruce drželi hromady dárečků, nebo spíš darů. Ozzy začal. Dal mi krásný, ale fakt úžasný náušnice a Olze dal přívěšek na mobil. Amanda mi dala můj vysněný náhrdelník a Olze dala stíny na oči - růžové. Courtney mi dala malýho plyšáčka a Olze dala tužku na oči. James mi dal náramek a Olze rtěnku. Parvati mi dala (to jsem ale od ní nečekala) lampičku, krásnou, nádhernou lampičku a Olze dala lak na nehty - růžový.... Eliza mi dala mikinu, ale to byla fakticky úžasná mikina. Olze dala plakáty její oblíbené skupiny ABBA. Sundra mi dala knížku, kterou jsem vždycky chtěla. Olze dala malou taštičku na malovátka. Bella mi dala kabelku a boty (nevím, jak mi koupila takový drahý dárek) a Olze kabelku. Ke konci oslavy, mi všichni dohromady dali ještě jeden dárek. Byl to obrovský plyšový pes (maskot naší školy) s tričkem, na kterým byli všichni ze třídy podepsaní a držel v ruce všechny CD Black Eyed Peas a ABBY. Měla jsem ohromnou radost. Když jsem přišla domů, mamka mi nařídila, že než přijede taťka z práce, že si musím sbalit. K večeři jsme měli lasagne. Když přišel taťka z práce, přinesl nějaký dopis. Ihned jsem mu ten dopis vytrhla z ruky a běžela do pokoje si ho přečíst. Bylo v něm napsáno:


Dobrý den, rodino Demantských.
Zítra přijeďte, do Saint Tropez, do ulice Rue Général Allard 365. Budu tam na vás čekat. Potom vás zavedu do vašeho domu v ulici Rue Cavaillon 6585. Cesta z Londýna do Saint Tropez trvá asi 13 h a 53 min autem. Radím vám, ať vyjedete někdy večer. Doporučuji jít do Paříže na jídlo. Dům bude stát 2 034 200 € (převedeno na 50 855 000 Kč) . Je to obrovská vila s obrovskou zahradou a se 40 metrovým bazénem a garáží. Bude se vám tam určitě líbit. Vaše dívky mají zařízenou I zaplacenou místní školu Je tu I škola základní I vysoké školy.
Šťastnou cestu s pozdravem
Judy Bunchová
"Páni!! Wow! Suupeeer!!!! To bude úžasnej dům! Tati, mami, Olgo, pojďte se rychle podívat!!" řvala jsem na celý dům. Ihned všichni přiběhli a jeden po druhém si ten dopis četli. Všichni taky řvali "wow a super". :) Začala jsem si balit. V osm hodin večer, si nás taťka zavolal, na rodinou poradu. Vypadalo to takto: "Tak rodinko, až se zabalíte, běžte se vyčurat, vyčistit zuby, a spát. V 6 hodin ráno totiž vyrážíme. Jasný?" "Elane, to je na nás moc brzy. Nešlo by to trochu déle?"řekla mamka. "No dobře, Eleonoro, vyrazíme v 8 ráno." řekl taťka. Tak jsme si šly já s Olgou balit. Šla jsem po schodech, když už Olga byla ve svém pokoji. Slyšela jsem, jak si rodiče povídají: "Elane, musím ti něco říct."řekla mamka. "Ano, Eleon, povídej."řekl taťka s plnou pusou lasagní. "Jsem těhotná." "Fakt???" vylítl taťka od stolu. V tuto chvíli jsem byla hrozně překvapená a nadšená. "Ano,"řekla mamka, "bude to kluk, a myslím že by se mohl jmenovat Eitan. Ale to jak chceš ty." "Eleonoro, to je úžasný!" "Nebudeme to říkat našim holkám. Bude to pro ně překvapení. To víš, ty 16-ti letý holky by to určitě všude vykecaly a zítra ráno by se určitě rozbil zvonek, jak by lidi zvonili." řekla mamka. "Dobrý nápad! Eitan je krásný jméno! Už se hrozně těším." Dál jsem jejich rozhovor neposlouchala, a co nejpotišeji jsem vyběhla za Olgou. Hned jak jsem jí to řekla zareagovala takto: "Fakt!? Alen, to je úžasný!!!!!!! Nemůžu tomu uvěřit! Konečně budeme mít bráchu! Jakže se bude jmenovat?" "Eitan." "Eitan, kouzelné jméno. Rodiče teda nevěděj, že to my víme?"zeptala se. "Ne. Nesmíme o tom mluvit před nima, dokud nám to neřeknou." "Dobře. Tak si jdem balit." řekla Olga. Odešla jsem do svého pokoje a začala si balit. Bohužel, moje všechno oblečení se do 3 XXL kufrů nevejde! A co ještě ty všechny papíry a malovátka a knížky! Houkla jsem na mamku a taťku: "Mami, tati, jdu do obchoďáku pro 3 XXL kufry!" "Dobře Aleno. Vezmi si mojí kreditku - je na stole!" řekl taťka. Vzala jsem kreditní kartu a šla jsem. V obchodě už zavírali, ale já tam ještě stačila proklouznout. Nakonec jsem jich vzala 5. 1 bílý, s červenými kytkami, potom 2 modrý s šedivými a černými kytičkami, a dva černý se žlutými kytkami. Když už jsem z obchodu vycházela, rychle jsem tam ještě vlítla pro kufr pro Olgu. Vzala jsem bílý s červenými kytičkami - abych jí nezáviděla :) . Když jsem přišla domů, taťka mě skoro seřval že jsem za ně utratila 1 314 € (máme už jenom eura - všechny peníze máme už jenom v eurech). "No, co s tím nadělám, tati." řekla jsem mu. "Ach jo, Aleno, ty seš nepoučitelná...."zašeptal si pro sebe taťka. Bohužel nevěděl, že ho slyším. Balení mi trvalo asi 4 hodiny. Už dneska jsme měli odjíždět - když jsem šla spát, bylo totiž 00:17. Hrozně jsem se těšila na odjezd.

Když jsem se ráno probudila, bylo 7:35. Ihned jsem vylítla z postele, oblékla si tuniku a legíny a začala skládat moje kufry do auta. Asi se divíte, jak se nám tam všechno vešlo (taťka 2 kufry, Olga 5 kufrů, mamka 8 kufrů a já taky 8 kufrů), ale nějak jsme tam těch 23 kufrů naskládali. K snídani jsme měli kakao a mini koláčky - moje a taťkova nejoblíbenější snídaně. Když jsem si svým "Signalem" vyčistila zuby, vzala jsem si mojí nejoblíbenější kabelku od značky Prada. Nastoupila jsem do taťkova auta (máme 2 auta - Mercedes a Ferrari) - má Ferrari. Mámino auto jsme už včera prodali. Máme z něj 4 800 € (1 200 000 Kč). Tak jsme v 7:53 vyjeli. Auto bylo úplně narvané. Vůbec jsme se tam nevešli.... :-) Jeli jsme přesně 13 hodin a 53 minut + kolona = 15 hodin. Před kolonou, jsme se zastavili do McDonalda na oběd. Ale protože je taťka zvyklej na větší jídla (a my všichni taky) zastavili jsme se ještě v jedný 5-ti hvězdičkový restauraci. Potom jsme dorazili do té kolony. Bylo asi 6 hodin večer. Ještě že mamka uvařila špagety a objednala pizzu už doma. Špagety dala do takzvaných "ešusů". Špagety jsme měli hnedka snědený. Pizzu s ananasem a s hranolkama taky, sýrovou taky a šunkovou se sýrem a rajčatovou omáčkou taky. Vypili jsme k tomu 8 lahví Coca Coly a 2 lahve Pepsiny. Mňam! To byla dobrota, když maminka ještě vytáhla 2 banánovo-čokoládové dorty a mléko, byli jsme nadšení. Polévka byla vynikající - mamka našla na netu recept ze střední Evropy - byla to slovácká fazolačka. "Ještě že máme tolik ešusů (Na polévku měl každý jeden třípatrový ešus, na špagety to samé.)." říkala mamka. "No, Eleonoro, to bylo výborné!!"řekl taťka. Dohromady jsme vypily 8 dvoulitrových lahví Coca Cola, 2 dvoulitrové lahve Pepsi Coly a 2 lahve mléka. "Mami, no mňam, jak si to stihla všechno uvařit? Vždyť doma večer nic v ledničce nebylo!"zeptala jsem se. "Já to vařila v noci - proto jsem chtěla odjet trochu déle." "Aha."řekla jsem já a Olga společně. V 21:00 jsme všichni, kromě taťky usnuli. O půl jedenácté nás taťka vzbudil, že už jsme ve městě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama